Biedermeier

Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí (včetně českých zemí). Časově bývá tradičně ohraničován Vídeňským kongresem (1815) a revolucí roku 1848, proto se dá tento nábytek řadit mezi starožitnosti.

Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením jmen pánů Biedermanna a Bummelmayera.

Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. – díky zavádění manufakturní výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Protože však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především stylem užitého umění.